NYMBURK

v minulosti také Červené město.

Proč Červené město? Stačí se podívat na nymburské hradby, a je to každému jasné.

Do Nymburka jsem s dětmi vyrážela pořádně připravená, měla jsem pro ně zjištěnou historii města a věděla jsem, jaký příběh jim budu vyprávět.

Perfektní zdroj pro naší cestu jsem našla na stránce Nymburská literatura , je tam krásně popsané založení Nymburka nizozemskými kupci za časů Přemysla Otakara II. A také je tam vysvětlené, proč se mu říkalo Červené město - Nizozemci používali namísto tehdy běžného dřeva a kamení pálené cihly, a ty jsou,  jak je vidět i z fotky, červené.

Příběh, který jsme si četli cestou ve vlaku, je o královně Elišce Přemyslovně, budoucí matce Karla IV. Eliška  Přemyslovna našla v Nymburku úkryt před svým švagrem Jindřichem Korutanským, který jí chtěl provdat za bezvýznamného šlechtice, a sám se stát českým králem. Azyl, který Elišce Přemyslovně poskytli, se nymburským měšťanům vyplatil a zajistil jim přízeň krále Jana Lucemburského. 

Při návštěvě Nymburka s dětmi doporučuji se hned na začátku zastavit v informačním centru na náměstí, mají tam pro děti připravenou Stezku skřítků nárožníčků, která je provede historickým centrem Nymburka a přiměje je pozvednout zrak k jednotlivým budovám a pořádně si je prohlédnout. S výjimkou jedné zastávky děti ani číst umět nemusí. Zpracování té stezky pro mě bylo velkou inspirací, já sama se teď snažím děti k prohlížení přimět podobnou formou. Počítání hradebních věží, zjišťování, jakou věc drží ta socha, pátrání, co divného je na fasádě kostela (ve chvíli naší návštěvy to bylo hlavně lešení, ale přesto to Maxík objevil - zaražená dělová koule), obíhání kostela, aby se našly všechny dveře a samé podobné věci. Děti to velmi bavilo a naučilo je to se kolem sebe rozhlížet a dívat se na město kolem sebe. A naučilo to něco i mě - jak jim návštěvy města zpestřit a zprostředkovat i jinak, než svými slovy :)

Jo a ještě něco - až do návštěvy Nymburka jsem netušila, co jsou to ty výstupky na rozích fasád domů, a už to vím - to jsou nárožní kameny, které zabránily povozům, aby ničily rohy domů.

P.S. Dnes jsem poznala, že moje vyprávění dopadá na úrodnou půdu i u Sebíka. Četla jsem mu Jak pejsek a kočička psali psaní děvčatům do Nymburka a on za chvíli přišel s myšlenkou: "A maminko, jedno to děvče, to byla Eliška Přemyslovna, když se schovávala v Nymburce." Co na tom, že je ve svých čtyřech letech o mnoho set let mimo, semínko bylo zaseto :)