PRAMEN LABE

A VÝSTAVA O LABI 

V HRADCI KRÁLOVÉ

V Hradci Králové v muzeu byla výstava Jedna řeka - dva příběhy, o té naší řece, o Labi. Naštěstí jsem jí na internetu objevila předposlední den jejího trvání, takže jsme náš plánovaný výlet k prameni Labe obohatili ještě o rychlou návštěvu hradeckého muzea a této výstavy.

Výstava pojednávala jednak o biotopu kolem horního toku Labe, jednak o lidech žijících podél něj, o jejich historii. Těžko říct, co se našim dětem líbilo nejvíc - řekla bych, že všechno. Maxík dlouho zkoumal dřevěnou trubku na svod vody, zub mamuta větší než jejich hlava nadchnul oba kluky, a zvířata zkoumali taky oba dva. Snad jen ty kytky a stromy, ty nikoho z naší rodiny moc neberou.

Nečekala jsem to, ale docela vnímali i fotky, které byly v předsálí výstavy. U jedné fotky jsme se zastavili déle - byly to meandry Labe. Skoro jako bychom to tušili, při naší cestě k prameni jsme je viděli,kluci je poznali a byli z toho nadšení. Ta fotka není naše, našla jsem jí na dětských stránkách, které se taky Labem zabývají :)

Meandry jsou viditelné cestou kolem Pančavského vodopádu... a ta vyhlídka tam, ta tedy zase uchvátila mě, a to velmi.

Cesta k výhledce je krásná, není úplně jednoduchá, a tak jsme se  s Maxíkem co do povídání omezili tentokrát jen na příběh Hanče a Vrbaty.

Kluci si s tátou ještě dali odbočku k Labským vodopádům a nakonec jsme i k tomu prameni dorazili.

MĚLNÍK

Město soutoku Labe a Vltavy

Do Mělníka jsme jeli hlavně za soutokem - podívat se, kde že to ti Keltové pomotali a místo Vltavy, která je u soutoku širší, dál nechali plout Labe. Měla jsem v plánu s nimi dojít až k soutoku, ideálně přímo mezi obě řeky, ale to se, vzhledem ke "krátkosti nožiček" účastníků naší výpravy, ukázalo jako naprosto nereálný sen. 

A tak jsme se spokojili s tím, že jsme se k soutoku přiblížili ze strany od Vltavy. 

Naše putování jsme tedy zahájili na levém břehu Labe, a levém břehu Vltavy :), v obci Hořín. V Hoříně jsou krásná zdymadla 

Překvapilo mě, že pro Maxíka právě tohle místo bylo z celého našeho výletu nejsilnější a zdymadla si pak večer doma nakreslil

Od zdymadel jsme si vyšli na procházku k soutoku - moc krásná a tichá přiroda v tom cípu od kanálu Vltavy k Vltavě je. A je odtamtud nádherný pohled na mělnický zámek.

A i ten soutok tam nakonec k vidění byl, rozhodně lépe než z vyhlídky v Mělníce

Při obědě jsem dětem povídala o kněžně Ludmile (to jméno se nám pak hodilo ve Staré Boleslavi), která v Mělníce nechala zasázet první vinice, a o Karlu IV., který tam pak nechal zasadit odrůdu francouzského vína... a jak byl s jeho pěstováním úspěšný, tak o tom jsme si přečetli tu známou romanci Jana Nerudy :) 

V Mělníce ve městě děti dostaly ode mě vypracovaný pracovní list. Úkoly jsem zpracovávala podle toho, co jsem našla na netu. A nejúspěšnější bylo zjišťování, co tajného že je to  v Mělníce pod náměstím :)

NYMBURK

v minulosti také Červené město.

Proč Červené město? Stačí se podívat na nymburské hradby, a je to každému jasné.

Do Nymburka jsem s dětmi vyrážela pořádně připravená, měla jsem pro ně zjištěnou historii města a věděla jsem, jaký příběh jim budu vyprávět.

Perfektní zdroj pro naší cestu jsem našla na stránce Nymburská literatura , je tam krásně popsané založení Nymburka nizozemskými kupci za časů Přemysla Otakara II. A také je tam vysvětlené, proč se mu říkalo Červené město - Nizozemci používali namísto tehdy běžného dřeva a kamení pálené cihly, a ty jsou,  jak je vidět i z fotky, červené.

Příběh, který jsme si četli cestou ve vlaku, je o královně Elišce Přemyslovně, budoucí matce Karla IV. Eliška  Přemyslovna našla v Nymburku úkryt před svým švagrem Jindřichem Korutanským, který jí chtěl provdat za bezvýznamného šlechtice, a sám se stát českým králem. Azyl, který Elišce Přemyslovně poskytli, se nymburským měšťanům vyplatil a zajistil jim přízeň krále Jana Lucemburského. 

Při návštěvě Nymburka s dětmi doporučuji se hned na začátku zastavit v informačním centru na náměstí, mají tam pro děti připravenou Stezku skřítků nárožníčků, která je provede historickým centrem Nymburka a přiměje je pozvednout zrak k jednotlivým budovám a pořádně si je prohlédnout. S výjimkou jedné zastávky děti ani číst umět nemusí. Zpracování té stezky pro mě bylo velkou inspirací, já sama se teď snažím děti k prohlížení přimět podobnou formou. Počítání hradebních věží, zjišťování, jakou věc drží ta socha, pátrání, co divného je na fasádě kostela (ve chvíli naší návštěvy to bylo hlavně lešení, ale přesto to Maxík objevil - zaražená dělová koule), obíhání kostela, aby se našly všechny dveře a samé podobné věci. Děti to velmi bavilo a naučilo je to se kolem sebe rozhlížet a dívat se na město kolem sebe. A naučilo to něco i mě - jak jim návštěvy města zpestřit a zprostředkovat i jinak, než svými slovy :)

Jo a ještě něco - až do návštěvy Nymburka jsem netušila, co jsou to ty výstupky na rozích fasád domů, a už to vím - to jsou nárožní kameny, které zabránily povozům, aby ničily rohy domů.

P.S. Dnes jsem poznala, že moje vyprávění dopadá na úrodnou půdu i u Sebíka. Četla jsem mu Jak pejsek a kočička psali psaní děvčatům do Nymburka a on za chvíli přišel s myšlenkou: "A maminko, jedno to děvče, to byla Eliška Přemyslovna, když se schovávala v Nymburce." Co na tom, že je ve svých čtyřech letech o mnoho set let mimo, semínko bylo zaseto :)

NAŠE ŘEKA - LABE

Vzniklo to nenápadně, jednoho dne si manžel nečekaně vzal auto do práce, a tak se namísto výletu do Prahy na hřiště na Guttovce konal výlet vlakem do Poděbrad.

A tam se to stalo - najednou jsme se tím městem procházeli, já zuřivě lovila z paměti aspoň nějaké střípky o Jiřím z Poděbrad, koupili jsme si turistickou knížku a první nálepku (něco podrobnějšího o knížce i nálepkách najdete tady http://www.turisticky-denik.cz/o-projektu/novinky.html) a bylo jasné, jakým směrem se bude ubírat naše prázdninové cestování.

A proto - vítejte u našeho projektu "Naše řeka - Labe"

Jaký je cíl tohoto projektu? Poznat naše bližší i vzdálenější okolí (bydlíme u řeky Labe), nenásilně proniknout  k historii a v neposlední řadě - mít zásobu cílů pro naše výlety :)

Jisté je, že do Poděbrad se budeme muset vrátit, nemám totiž žádnou fotku :), a i to moje povídání o Jiřím z Poděbrad bylo velmi chabé.

ČTENÍM K POROZUMĚNÍ

V časopise Rodina a škola, 2012/4, jsem narazila na inspirující článek o postupném rozvíjení čtenářských dovedností ve škole. Článek napsala Kateřina Šafránková, která jednak se věnuje rozvoji kritického myšlení, jednak sama svého syna učí doma. A tak je jasné, že jako inspirace to u nás dopadlo na velmi úrodnou půdu. Celý článek vychází z publikace Daily Reading Comprehension vydané nakladatelstvím Evan-Moore, která obsahuje na každý školní den v roce jeden pracovní list. Postupně by si děti měly osvojit tyto dovednosti: najít hlavní sdělení textu, určit hlavní postavy, všímat si porovnání či kontrastu, sledovat posloupnost či chronologii v textu, používat vodítek v textu pro předvídání, jak bude text pokračovat, a rozlišit, co je v textu vymyšlené (neskutečné) a co reálné. Našla jsem si, že k výuce kritického čtení existuje docela široká metodika, se kterou je ale bohužel obeznámeno jen velmi málo učitelů, a já sama v tom těžce plavu. A protože publikace by měla obsahovat docela podrobnou metodiku, uvažuju, že si jí kvůli té metodice pořídím... ale uvidíme, třeba najdu nějaký slušný český zdroj. Mimochodem - k tomuto tématu jsou moc zajímavé české stránky o kritickém myšlení.

Všechny ty nesmyslné věty jako EMA MÁ MÍSU (což je ještě dobré oproti "BUBÁK MUK TU JE BUK. JE TAM BUBÁK MUK. BUBÁKU MŮJ, KUK."  což je text, u kterého fakt pochybuju, že by ta písmena vůbec šla zkombinovat hůř), jsou pro počáteční čtení skoro až škodlivé, protože děti se učí, že to, co čtou, nedává smysl.  A protože Maxík číst chce, ale chce číst něco, co a) bude dávat smysl, b) pobaví ho to, c) bude to pro něj tak akorát těžké, že se občas neobejde bez malé pomoci, ale většinou to zvládne sám, tak jsem si začala sama čtenářské listy vytvářet. Ne že by moje slohová cvičení byla nějakými filozofickými nebo literárními skvosty, ale plní svůj účel - Maxíka jejich čtení baví a snaží se jejich obsahu fakt rozumět.

Zatím máme přečtených pět  listů, které si můžete stáhnout, další, budu nepravidelně postupně přidávat.

První tři listy byly s docela výstižnými ilustracemi, jenže jsme zjistili, že Maxík víc hádá, než aby skutečně četl. Neustále jsme se potýkali s tím, že čtení jednoho listu trvalo čtyřnásobek času, protože nějaký skřítek v něm si myslí, že je jednodušší to vymyslet, než přečíst. Asi bude chvíli trvat, než se to změní. Čtvrtý list Maxík četl bez ilustrace, tu si pak dodělával sám, ale to pro něj zase bylo až moc nezáživné. Pátý jsem mu teda zase trochu ilustrovala já, ale omezila jsem se jen na to, aby z obrázku poznal jednu věc, ale to další, aby si musel skutečně sám přečíst.

  

 

K ruce má Maxík tenhle tahák 

Tahák se nám velmi osvědčil, Maxík se může kdykoli na písmenko, kterým si není jistý podívat, a postupně si ho tak fixuje, a navíc není ve stresu, že si ho ne a ne zapamatovat. A tím, že nemusí nutně číst jen texty z písmenek, které spolehlivě pozná, může číst texty zajímavější a pestřejší, takže ho čtení i víc baví. 

A pokud by někdo měl nápad na nějaký podobně jednoduchý text, sem s ním :)

Základní barvy

Přišlo to samo od sebe - kluci si chtěli malovat a potřebovali k tomu ode mě tempery, a jednu nezbytnou barvu - fialovou, jsme neměli. A tak jsme míchali barvy. 

Jeden den míchali ...

Další den si zkoušeli vzpomenout, jak to bylo

A benjamínek fakt nechtěl zůstat pozadu :))

Zkrátka naše škola má TŘI  žáky ;)

Odkazy 

Materiály ZŠ - české i cizí zdroje - všechny předměty od předškoláků po deváťáky

Veselá chaloupka - materiály učitelky prvního stupně ZŠ

Školáček

Pomůcky ZŠ Na Rovině

PePOUš

Země

"Špejhelník" pro batolátko

Tak trochu jsem se zamilovala do Montessori aktivit pro děti a dneska jsem je jednu aktivitu zkusila i s ročním Alexem ... a bylo to miloučké, jak se snažil špejle do cedníku zapíchnout :)

Pomůckový worskhop

Na začátku března jsem byla v "naší" škole Na rovině v Lázních Bohdaneč na pomůckovém workshopu. Bylo to úžasné, protože jsme tam byly jen čtyři, trvalo to celý den, a v klidu jsme si prošli spoustu pomůcek, se kterými se dá s dětmi pracovat. 

A tak jsem si pomůcky fotila a dělala si k nim poznámky a abych to neměla pořád jen v mobilu, tak si ty nejzajímavější tedy dám sem ;)

Bludiště 

Ideální pomůcka pro trénování jemné motoriky, kamínek zašitý pod šifonem projíždí cestu bludištěm. Doma jsme se inspirovali a manžel klukům ušil bludiště na lentilky :)) Takže narozdíl od toho vyfoceného, které je zašité celé, má násypku na lentilky a výstupní otvor. Sebík, ač sladkomil, si lentilky v klidu z bludiště vyvezl, Maxík, který na sladké moc není, z toho byl tak hin, že lentilku vycucal přes ten šifon :))

Prkýnka 

Tuhle pomůcku se chystám dětem vyrobit, protože je ideální na procvičování tvarů i jemnou motoriku. A přitom je to vlastně pořád hra :)

Logické řady

Číselná řada do dvaceti

Je to sada karet čtyř barev s čísly od 1 do 20. Na začátku se "vyloží" od každé barvy karta s číslem 11 a děti postupně, podle toho, co mají v ruce, karty přikládají, a to jak směrem nahoru, tak směrem dolů. Udělali jsme si doma vlastní karty a kluky to docela bavilo, jen jsem to trošku přešvihla s velikostí těch karet a byla ta řada příliš dlouhá.

Nakupování

Děti dostanou košík s nákupem, k tomu mají kartu s obchodem, kde je napsaná cena a mají za úkol z mincí vyskládat celkovou cenu.

Homemade korálky

V Montessori pedagogice se používají při výuce počítání korálky a takhle se dají nahradit domácí výrobou ze zažehlovacích korálků.

Nás to inspirovalo k tomu, že jsme tak vytvářeli některá písmena. Ale nejspíš si uděláme i ty počítací korálky :)

Matematické řády

Na pochopení principů řádů se v Montessori používá perlový materiál, ten je ale pro nás, abychom ho mohli používat pro více variant, finančně nedostupný. A tak je tohle aspoň malinká alternativa ;) Kartičky pro jednotky, desítky, stovky a tisícovky

Moudroviny

Každý občas zaperlí, a někdy je to dokonce i krapítek moudré, a někdy je to vtipné, a někdy je to ptákovina, ale něco na ní je. Tak si tu ta naše "moudra" budu archivovat.

"Je hloupost žít život, jaký žili tvoji rodiče. Ale žít život, jaký žil někdo jiný, to taková hloupost není, to se můžeš naučit něco novýho ..." Maxík, březen 2012

Úvahy na téma smrt a jak by nám bylo, kdybychom umřeli (únor 2012): 

Maxík: "Víš, tvoje tělo, to by umřelo, ale kousek tebe by tu byl napořád. Tvoje duše, ta by tu zůstala s námi, byla by smutná, že už nemá tělo, ale byla by tu pořád a byla by tu s námi. No a to tělo, to by se postupně vyvíjelo, až by se rozpadla kůže, pak by z něj zbyly jen kosti, pak už jen prach, a pak ani ten prach ne, ale ta duše, ta by tu byla pořád, někde s tvojí maminkou i s tvým prapraprapradědečkem. A jednou bysme se tam potkali všichni."

Sebík: "Já vím, jak by bylo mně, kdybych umřel ... mně by bylo blbě" 

" A Ježíš, to je zkratka k Bohu, on Tě tam odveze svým autem, víš"

"Takže ve mně je Bůh? Takže já jsem Bůh?"

"Kdo se oženil s Bohem? Boženka?" 

Maxík, srpen 2011

Větší než, menší než

Matematiku zatím dost vypouštíme, nemám z ní ten "správný" stres a obavy, že tady bychom snad byli pozadu. Ale když už jsme najeli na tu školu, tak tedy opravdově a dnes jsme se zabývali znaménky "větší než" a "menší než."

Nejdřív jsem Maxíkovi vyskládala za pomoci knoflíků, "drahokamů" a korálkového Montessori materiálu několik "příkladů," na kterých, jak jsem doufala, pochopí, cože ty divné zobáčky značí. Podle mých představ po chvilce pochopil, že na jedné straně je věcí víc, na druhé míň a že ty zobáčky s tím asi mají nějakou souvislost. A jak tu souvislost chytil, tak už jsme jeli příklady:

Šlo mu to překvapivě dobře a já použila "hlášku," že se z toho picnu... a pak jsem se "picala" celé dopoledne...

Nejdřív jen doplňoval znaménka k reálným věcem, pak doplňoval znaménka k číslům:

A nakonec k věcem a znaménkům doplňoval další věci tak, aby to bylo správně. 

A aby důvodů k picnutí nebylo málo, tak stejně bravurně všechno zvládnul i ten skřítek Sebíček... překvapuje mě čím dál víc. Práci dělá nadšeně a výsledek je vždy perfektní - dneska kupříkladu přiřazoval věci k číslům

a - a z toho jsem perplex totálně, dělal "dot to dot" spojovačku až do stovky... až na pár drobných chybiček daných nejspíš nedokonalou jemnou motorikou to dal skvěle :)) Jsem na něj hrdá.

Co se osvědčilo:

- na počítání jsou skvělé knoflíky a "drahokamy" neboli barevná sklíčka. Děti počítání s nimi baví a jsou tak akorát do ruky (a je to poměrně dost laciný způsob, jak jim zajistit hodně malých věcí).

- korálkový materiál "Montessori" - nemáme sice žádné drahé originální pomůcky, ale pár korun do barevných korálků jsme investovala a cítím to jako skvělý přechod od velmi konkrétních knoflíků k méně konkrétním "korálkům" na drátku a konečně pak k abstraktnímu číslu.

První čtení, to nic není

Ale je to obrovská dřina... aspoň já jsem měla ten pocit, že to bude to nejtěžší, co nás s Maxíkem čeká. Zkoušeli jsme ukazovat mu písmenka, zkoušeli jsme s ním každý den dělat jedno písmenko, zkoušeli jsme toho hodně...

Nic nezabíralo, Maxíkovi se písmenka pořád motala. Ač jsme se celý den věnovali jednomu písmenku - třeba L jako letadlo, druhý den byl schopný tvrdit, že je to V nebo R nebo Z, prostě jak mu to právě přišlo. A my tlačili a prudili a on se stahoval a nešlo to.


Až mě najednou cosi osvítilo a řekla jsem si, že když to nejde přes jednotlivá písmenka, třeba to půjde přes povolený "tahák"... a vytvořila jsem tahák - abecedu s obrázky.

A najednou, jako mávnutím kouzelného proutku si Maxík začal písmenka pamatovat a začal slova krásně skládat. Během jednoho týdne je schopný bez nápovědy (skoro bez ní, některá písmenka se přeci jen používají méně) přečíst spoustu jednoduchých slov. 

Začínali jsme skládáním slov z dřevěných písmen (Montessori pomůcka) a z pomocných "tahákových" písmen...

Tři dny nato si postavil hlavu a "taháková" písmena přestal používat a začal písmena číst ...

A jde mu to moc dobře. Začínám být mírný optimista a věřím, že do prázdnin číst bude.




Co se osvědčilo:
- dřevěná Montessori písmenka - Maxík z nich slovo nejdřív vyskládá podle předepsaného vzoru, a teprve pak je čte.
- "tahák" - udělala jsem kartičky ke každému písmenku, na kterých je písmenko a k tomu jednoduchý obrázek tím písmenkem začínající. Maxík si ze začátku tahákovou kartičku vždycky položil pod dřevěné písmenko, teď už většinou čte bez tahákových kartiček.
- snažím se mu psát smysluplné, lehce vtipné věty, aby ho zajímalo, co že to vlastně čte... vždycky trvám na tom, aby mi pak celou tu krátkou větu řekl a sám vlastními slovy vysvětlil, cože to znamená.


Co se neosvědčilo:
- zabývat se příliš grafickou podobou písmene - Maxík nebyl schopný udržet, o jaké písmeno jde... takže sice několikrát během dne vytvořil L, ale nebyl schopný říct, cože to vlastně tvoří, i když jsme mu to opakovali.


Na okraj
Sebík díky poslouchání toho, jak učíme Maxíka, chytá  ve svých čtyřech letech počáteční hlásky slov a dokáže podle nich určit, o jaké písmeno se jedná :)

Začínáme

Od 1. dubna jsme Maxíka definitivně stáhli ze školky, už to nemělo smysl, jen jsme ho každé ráno přemlouvali (anebo taky ne), aby tam šel, a on se každý den vracel o něco otrávenější. A tak jsme vpluli do naší domácí školy - prvňákem Maxík oficiálně bude až od září, ale mít strýčka, to se hodí. A hlavně - co bych tu s ním jinak dělala.

A tenhle blog, to je můj vlastní "deník" - asi to spíše bude občasník, můj sborník našich aktivit, co se osvědčilo, i co se naprosto neosvědčilo, a tak.