Pomůcka na hudební nauku

Učíme doma i nauku do zušky, tak jsem pro M. vytvořila pomůcku. A když už jsem si s ní dala práci, tak tady je, třeba se bude hodit. Každý list je třeba rozstříhat na čtyři díly, dítě pak správnou odpověď značí kolíčkem (je proto třeba z druhé strany puntíkem vyznačit, co je správně). 

PRAMEN LABE

A VÝSTAVA O LABI 

V HRADCI KRÁLOVÉ

V Hradci Králové v muzeu byla výstava Jedna řeka - dva příběhy, o té naší řece, o Labi. Naštěstí jsem jí na internetu objevila předposlední den jejího trvání, takže jsme náš plánovaný výlet k prameni Labe obohatili ještě o rychlou návštěvu hradeckého muzea a této výstavy.

Výstava pojednávala jednak o biotopu kolem horního toku Labe, jednak o lidech žijících podél něj, o jejich historii. Těžko říct, co se našim dětem líbilo nejvíc - řekla bych, že všechno. Maxík dlouho zkoumal dřevěnou trubku na svod vody, zub mamuta větší než jejich hlava nadchnul oba kluky, a zvířata zkoumali taky oba dva. Snad jen ty kytky a stromy, ty nikoho z naší rodiny moc neberou.

Nečekala jsem to, ale docela vnímali i fotky, které byly v předsálí výstavy. U jedné fotky jsme se zastavili déle - byly to meandry Labe. Skoro jako bychom to tušili, při naší cestě k prameni jsme je viděli,kluci je poznali a byli z toho nadšení. Ta fotka není naše, našla jsem jí na dětských stránkách, které se taky Labem zabývají :)

Meandry jsou viditelné cestou kolem Pančavského vodopádu... a ta vyhlídka tam, ta tedy zase uchvátila mě, a to velmi.

Cesta k výhledce je krásná, není úplně jednoduchá, a tak jsme se  s Maxíkem co do povídání omezili tentokrát jen na příběh Hanče a Vrbaty.

Kluci si s tátou ještě dali odbočku k Labským vodopádům a nakonec jsme i k tomu prameni dorazili.

MĚLNÍK

Město soutoku Labe a Vltavy

Do Mělníka jsme jeli hlavně za soutokem - podívat se, kde že to ti Keltové pomotali a místo Vltavy, která je u soutoku širší, dál nechali plout Labe. Měla jsem v plánu s nimi dojít až k soutoku, ideálně přímo mezi obě řeky, ale to se, vzhledem ke "krátkosti nožiček" účastníků naší výpravy, ukázalo jako naprosto nereálný sen. 

A tak jsme se spokojili s tím, že jsme se k soutoku přiblížili ze strany od Vltavy. 

Naše putování jsme tedy zahájili na levém břehu Labe, a levém břehu Vltavy :), v obci Hořín. V Hoříně jsou krásná zdymadla 

Překvapilo mě, že pro Maxíka právě tohle místo bylo z celého našeho výletu nejsilnější a zdymadla si pak večer doma nakreslil

Od zdymadel jsme si vyšli na procházku k soutoku - moc krásná a tichá přiroda v tom cípu od kanálu Vltavy k Vltavě je. A je odtamtud nádherný pohled na mělnický zámek.

A i ten soutok tam nakonec k vidění byl, rozhodně lépe než z vyhlídky v Mělníce

Při obědě jsem dětem povídala o kněžně Ludmile (to jméno se nám pak hodilo ve Staré Boleslavi), která v Mělníce nechala zasázet první vinice, a o Karlu IV., který tam pak nechal zasadit odrůdu francouzského vína... a jak byl s jeho pěstováním úspěšný, tak o tom jsme si přečetli tu známou romanci Jana Nerudy :) 

V Mělníce ve městě děti dostaly ode mě vypracovaný pracovní list. Úkoly jsem zpracovávala podle toho, co jsem našla na netu. A nejúspěšnější bylo zjišťování, co tajného že je to  v Mělníce pod náměstím :)

NYMBURK

v minulosti také Červené město.

Proč Červené město? Stačí se podívat na nymburské hradby, a je to každému jasné.

Do Nymburka jsem s dětmi vyrážela pořádně připravená, měla jsem pro ně zjištěnou historii města a věděla jsem, jaký příběh jim budu vyprávět.

Perfektní zdroj pro naší cestu jsem našla na stránce Nymburská literatura , je tam krásně popsané založení Nymburka nizozemskými kupci za časů Přemysla Otakara II. A také je tam vysvětlené, proč se mu říkalo Červené město - Nizozemci používali namísto tehdy běžného dřeva a kamení pálené cihly, a ty jsou,  jak je vidět i z fotky, červené.

Příběh, který jsme si četli cestou ve vlaku, je o královně Elišce Přemyslovně, budoucí matce Karla IV. Eliška  Přemyslovna našla v Nymburku úkryt před svým švagrem Jindřichem Korutanským, který jí chtěl provdat za bezvýznamného šlechtice, a sám se stát českým králem. Azyl, který Elišce Přemyslovně poskytli, se nymburským měšťanům vyplatil a zajistil jim přízeň krále Jana Lucemburského. 

Při návštěvě Nymburka s dětmi doporučuji se hned na začátku zastavit v informačním centru na náměstí, mají tam pro děti připravenou Stezku skřítků nárožníčků, která je provede historickým centrem Nymburka a přiměje je pozvednout zrak k jednotlivým budovám a pořádně si je prohlédnout. S výjimkou jedné zastávky děti ani číst umět nemusí. Zpracování té stezky pro mě bylo velkou inspirací, já sama se teď snažím děti k prohlížení přimět podobnou formou. Počítání hradebních věží, zjišťování, jakou věc drží ta socha, pátrání, co divného je na fasádě kostela (ve chvíli naší návštěvy to bylo hlavně lešení, ale přesto to Maxík objevil - zaražená dělová koule), obíhání kostela, aby se našly všechny dveře a samé podobné věci. Děti to velmi bavilo a naučilo je to se kolem sebe rozhlížet a dívat se na město kolem sebe. A naučilo to něco i mě - jak jim návštěvy města zpestřit a zprostředkovat i jinak, než svými slovy :)

Jo a ještě něco - až do návštěvy Nymburka jsem netušila, co jsou to ty výstupky na rozích fasád domů, a už to vím - to jsou nárožní kameny, které zabránily povozům, aby ničily rohy domů.

P.S. Dnes jsem poznala, že moje vyprávění dopadá na úrodnou půdu i u Sebíka. Četla jsem mu Jak pejsek a kočička psali psaní děvčatům do Nymburka a on za chvíli přišel s myšlenkou: "A maminko, jedno to děvče, to byla Eliška Přemyslovna, když se schovávala v Nymburce." Co na tom, že je ve svých čtyřech letech o mnoho set let mimo, semínko bylo zaseto :)

NAŠE ŘEKA - LABE

Vzniklo to nenápadně, jednoho dne si manžel nečekaně vzal auto do práce, a tak se namísto výletu do Prahy na hřiště na Guttovce konal výlet vlakem do Poděbrad.

A tam se to stalo - najednou jsme se tím městem procházeli, já zuřivě lovila z paměti aspoň nějaké střípky o Jiřím z Poděbrad, koupili jsme si turistickou knížku a první nálepku (něco podrobnějšího o knížce i nálepkách najdete tady http://www.turisticky-denik.cz/o-projektu/novinky.html) a bylo jasné, jakým směrem se bude ubírat naše prázdninové cestování.

A proto - vítejte u našeho projektu "Naše řeka - Labe"

Jaký je cíl tohoto projektu? Poznat naše bližší i vzdálenější okolí (bydlíme u řeky Labe), nenásilně proniknout  k historii a v neposlední řadě - mít zásobu cílů pro naše výlety :)

Jisté je, že do Poděbrad se budeme muset vrátit, nemám totiž žádnou fotku :), a i to moje povídání o Jiřím z Poděbrad bylo velmi chabé.