ČTENÍM K POROZUMĚNÍ


V časopise Rodina a škola, 2012/4, jsem narazila na inspirující článek o postupném rozvíjení čtenářských dovedností ve škole. Článek napsala Kateřina Šafránková, která jednak se věnuje rozvoji kritického myšlení, jednak sama svého syna učí doma. A tak je jasné, že jako inspirace to u nás dopadlo na velmi úrodnou půdu. Celý článek vychází z publikace Daily Reading Comprehension vydané nakladatelstvím Evan-Moore, která obsahuje na každý školní den v roce jeden pracovní list. Postupně by si děti měly osvojit tyto dovednosti: najít hlavní sdělení textu, určit hlavní postavy, všímat si porovnání či kontrastu, sledovat posloupnost či chronologii v textu, používat vodítek v textu pro předvídání, jak bude text pokračovat, a rozlišit, co je v textu vymyšlené (neskutečné) a co reálné. Našla jsem si, že k výuce kritického čtení existuje docela široká metodika, se kterou je ale bohužel obeznámeno jen velmi málo učitelů, a já sama v tom těžce plavu. A protože publikace by měla obsahovat docela podrobnou metodiku, uvažuju, že si jí kvůli té metodice pořídím... ale uvidíme, třeba najdu nějaký slušný český zdroj. Mimochodem - k tomuto tématu jsou moc zajímavé české stránky o kritickém myšlení.

Všechny ty nesmyslné věty jako EMA MÁ MÍSU (což je ještě dobré oproti "BUBÁK MUK TU JE BUK. JE TAM BUBÁK MUK. BUBÁKU MŮJ, KUK."  což je text, u kterého fakt pochybuju, že by ta písmena vůbec šla zkombinovat hůř), jsou pro počáteční čtení skoro až škodlivé, protože děti se učí, že to, co čtou, nedává smysl.  A protože Maxík číst chce, ale chce číst něco, co a) bude dávat smysl, b) pobaví ho to, c) bude to pro něj tak akorát těžké, že se občas neobejde bez malé pomoci, ale většinou to zvládne sám, tak jsem si začala sama čtenářské listy vytvářet. Ne že by moje slohová cvičení byla nějakými filozofickými nebo literárními skvosty, ale plní svůj účel - Maxíka jejich čtení baví a snaží se jejich obsahu fakt rozumět.

Zatím máme přečtených pět  listů, které si můžete stáhnout, další, budu nepravidelně postupně přidávat.

První tři listy byly s docela výstižnými ilustracemi, jenže jsme zjistili, že Maxík víc hádá, než aby skutečně četl. Neustále jsme se potýkali s tím, že čtení jednoho listu trvalo čtyřnásobek času, protože nějaký skřítek v něm si myslí, že je jednodušší to vymyslet, než přečíst. Asi bude chvíli trvat, než se to změní. Čtvrtý list Maxík četl bez ilustrace, tu si pak dodělával sám, ale to pro něj zase bylo až moc nezáživné. Pátý jsem mu teda zase trochu ilustrovala já, ale omezila jsem se jen na to, aby z obrázku poznal jednu věc, ale to další, aby si musel skutečně sám přečíst.

  



 




K ruce má Maxík tenhle tahák 



Tahák se nám velmi osvědčil, Maxík se může kdykoli na písmenko, kterým si není jistý podívat, a postupně si ho tak fixuje, a navíc není ve stresu, že si ho ne a ne zapamatovat. A tím, že nemusí nutně číst jen texty z písmenek, které spolehlivě pozná, může číst texty zajímavější a pestřejší, takže ho čtení i víc baví. 






A pokud by někdo měl nápad na nějaký podobně jednoduchý text, sem s ním :)